Pod vánočním stromečkem jsem našel nově vyšlou PC verzi epické akční adventury, která na poli konzolí totálně ovládla rok 2018. Co vám budu povídat, spadnul jsem do toho jako malej kluk a před týdnem jsem se konečně vynořil, protože jsem viděl závěrečné titulky. A byly to asi nejdelší herní titulky v mém životě. Není se čemu divit. Na "Red Dead Redemption 2" musela pracovat hotová armáda lidí a ačkoliv to není hra bez chyb, nezdráhám se o ní mluvit jako o uměleckém dílu.

Jako člověk, který ve svých telecích létech s vývojem her trochu laškoval, zažil osmibity a první xeroxové vydání legendy zvané "Excalibur", sleduji hrozně rád vývoj herního průmyslu v průběhu dekád. Ještě před pár lety jsem měl dojem, že se v odvětví žádné velké kroky nedějí. Žádná revoluce se nekonala. Pak však přišel "Zaklínač 3" a vytvořil milník v tom, jak skvěle spojil příběh, grafiku a hudbu. Od té doby se všechny velké série porovnávají právě s ním. "Red Dead Redemption 2" by mohl být podobným milníkem. Teda, on jím možná v mnohých ohledech je, ale má i svoje mouchy, které to zbytečně kazí.

Pojďme ale na počátek. Píše se rok 1899. Amerika nastavuje pravidla, díky nimž definitivně končí „divoký západ“, po městech jezdí první tramvaje, ale většina venkova vypadá jako "pure cowboy western" zapadákov. Vy jste Arthur Morgan, člen loupeživé bandičky, která právě prchá před zákonem. Se svými kumpány máte za sebou nevydařenou loupež a tak je zapotřebí nebýt na očích. Z něčeho ale žít musíte a i to je spojeno s prvními hodinami ve hře.

Skvět je tedy načrtnutý jasně. Střelné zbraně, salóny, vlaky a dostavníky. Oproti všem ostatním hrám podobného typu tady nepůjde o záchranu vesmíru. Půjde o přežití. Zpočátku se rozkoukáváte po světě, jezdíte do nejbližšího městečka a hra vás velmi dovedně vede zprvu nepostřehnutelným příběhem, který začne nabývat ostřejších kontur ve své druhé části. Plníte drobné úkoly. Tu přepadnete dostavník nebo vlak, jindy prostě zabijete bizona, aby vaše banda, jež se utábořila u kaňonu, měla co jíst.

Při tom všem začínáte navazovat vztahy s ostatními figurami vašeho gangu, vedeného šéfem Dutchem. Díky společným úkolům a trochu ukecanějšímu začátku zjišťujete, že někdo je vám sympatický, jiný méně. Důležité je, že se úkoly neopakují a v tom je jedno z kouzel hry. Každý z nich si pamatujete, protože je to unikát. Žádné najdi a přines v padesáti stejných modifikacích. "Red Dead Redeption 2" si dává záležet, abyste v tomto prožili pokaždé jedinečnou věc. Příběh v tomto ohledu nejde srovnat s ničím jiným a i vedlejší dějové linky jsou napsané skvěle, byť jde třeba jen o to, že máte místnímu šerifovi přivést nějakého zločince. I zpětně si pamatuji všechny bandity, které jsem lovil, protože příběh každého z nich byl zcela jiný.

Další skvělou věcí je šíře toho, co všechno tu lze dělat. Svět je naprosto nabouchaný obsahem. Ať už půjdete lovit do lesů a prodávat kůže, rybařit, okrádat, přepadávat nebo sbírat léčivé byliny. Stejně tak se můžete vydat hledat poklady, stát se detektivem a rozkrýt tajemné sadistické vraždy, nebo odhalit upíra. Těch možností a "easter eggů" jsou tu tuny. Například je možné najít dům, kde jsou rozkládající se těla, a když začnete zkoumat, co se v domě stalo, zjistíte, že šlo o jakýsi kult, který byl spojen s mimozemskou civilizací. Pokud jste dost vnímaví a pozorní, je možné se s mimozemšťany i setkat. Můžete se držet příběhových úkolů, ale můžete se i značně utrhnout ze řetězu.

Ve hře jsou stovky různých zvířat, která mají své chování. Psi si hrají ve vesnicích. Lišky honí zajíce. Jeleni bojují o teritorium. Medvědi se samotářsky toulají pustinou, a když narazíte na smečku vlků nebo pumu, je to leckdy problém. Přistihl jsem se, že mě vlastně baví sledovat dalekohledem zvěř v dálce. Úroveň detailu tu má level, jaký jsem v jiné hře neviděl. Od toho, že každé zvíře se chová jinak, až po to, že vašemu hřebci se „zcvrknou koule“, když je v chladu.

V tomto ohledu je promakané téměř vše. Vaše postava stárne, rostou jí vlasy a vousy. Je rychlá nebo pomalá v závislosti na tom, zda ji moříte hladem nebo má dost pohybu. Všechno hraje nějakou roli. Už jen to, že když stahujete z kůže srnku, jste pak od krve. Když se porvete před hospodou a soupeř vás povalí do bláta, jste prostě špinaví. Když si koupíte nového koně, chvilku to trvá, než si na sebe zvyknete a je tak nutné mít s ním trpělivost. To se týká i prostředí. Když ve městě přispějete na stavbu nějaké budovy, je vaše jméno následně na plaketě, až je stavba hotová. Když zraníte prodavače při loupeži, má následně ránu převázanou a incident si pamatuje. Lidi v táboře si pamatují, jak moc se zapojujete. Když zabijete zvíře, tak se pozvolna rozkládá. Jeho mršina přiláká mrchožrouty. A takto bych mohl pokračovat ještě mnoho stránek.

Kapitolou samou pro sebe je pak grafika. Oproti konzolové verzi (když máte dostatečně nadupaný počítač) uvidíte něco, co jste ještě neviděli. To, jak je udělaná vodní hladina nebo jak ve hře funguje světlo či počasí, je naprosto unikátní. Zažil jsem ve hře asi tři velké bouře, nesčetně mlhavých rán, nádherné západy a východy slunce. Vizuál je přímo omamný, od hor, kde se brodíte sněhem, přes lesy a planiny, až po bažiny plné krokodýlů.

Jeden odstavec bych měl rozhodně věnovat náhodným eventům, které vám zpestřují cestování. Občas jde jen o to, že někoho zachráníte od smečky šelem, jindy se z nepatrné věci vyvrbí příběh na hodinu a půl. Současně víte, že vám toho hodně uniká. Jen náhodou se mi podařilo zaslechnout noční hádku dvou lidí na jednom statku, díky níž jsem byl lépe připraven na vedlejší úkol, který jsem za pár hodin na místě měl. Můžete narazit na spoustu odboček, které do hry skvěle zapadají, ačkoliv s duchem divokého západu nemají co dělat. Ať už jde o duchy, zombie, cestovatele v čase nebo chlapce, kterého vychovali vlci. Je to opět o detailech, kterých si třeba ani nevšimnete, pokud nebudete dost pozorní a vnímaví.

Přes všechnu tu chválu musím zmínit i neduhy. Inventář je značně neohrabaný. Když najdete novou zbraň, není možné ji porovnat s těmi, co už máte. Kůň vás každou chvíli vysype a jezdit na koni rychle ve městě je stejné jako vyloupit banku. Za chvilku máte v zádech strážce zákona. V tom je hra celkem přísná a za každou drobnost vás penalizuje. Stačí při běhu neobratně strčit do jiného člověka a průšvih, při kterém se hned střílí, je na světě. Systém "fasttravel" funguje trochu toporně, takže jsem ho vlastně nakonec skoro nevyužíval.

Dalším neduhem je to, že hra vás svým způsobem hodně vede za ruku scénářem a nepřipouští jiné možnosti. Mnoho situací by dle mého šlo řešit smírčím způsobem, ale možnosti chybí. U některých úkolů stačí, abyste se jen příliš vzdálili od scénáře, a hra úkol vyhodnotí jako nesplněný. V tomhle ohledu je značně neohebný i hlavní scénář, který má ve své podstatě jednu linku, dle které jede a neuhne. Má to tu výhodu, že příběh vás vždy dostane tam, kde vás chce mít. V poslední fázi hra získá odstíny, které nejsou v jiné hře a konec vás prostě semele. Výtečný nápad je i s dlouhým epilogem, který nabízí ještě spoustu dalšího obsahu i mimo hlavní příběhovou část.

RED DEAD REDEPTION 2 je hra v mnohém revoluční, ale ne bezchybná. Posouvá hranice ve vyprávění příběhu, ve smyslu pro detail a na PC i v grafice. Selhává díky tomu, že byla ve vývoji přeci jen příliš dlouho a některé principy by tak mohly být trochu modernější.